Když se v roce 1983 na start legendárního ultramaratonu z Melbourne do Sydney (865 kilometrů) postavil 61letý australský farmář Cliff Young, všichni si mysleli, že jde o vtip. Na sobě měl lacláče, čepici a holínky místo běžeckých bot. Ostatní zkušení běžci měly vybavení od svých sponzorů jako Nike, Rebook nebo Adidas. Když se ho novináři zeptali, proč to dělá, odpověděl prostě:

„Myslel jsem, že by to mohla být zábava.“

Závod obvykle přes 6 dní – běžci před den 18 hodin běželi a večer 6 hodin spali. Cliff ale měl jiný plán. Nebo spíš – žádný plán. Prostě běžel dál. Roky nahánění ovcí po pastvinách se mu staly nečekaným tréninkem. Zatímco ostatní spali, on klusal dál svým zvláštním, pomalým, kolébavým stylem – později pojmenovaným jako „Young shuffle“.

„Vyrůstal jsem na farmě. nemohli jme si dovolit koně ani vozy … když se přihnaly bouřky, musel jsem vyrazit ven a shánět ovce. Měli jsme 2 000 kusů a 2 000 akrů. Někdy jsem musel ty ovce hnát dva nebo tři dny.“

Když po pěti dnech a patnácti hodinách dorazil do cíle, vyhrál s náskokem deset hodin. A protože při zápisu ani netušil, že vítěz dostává 10 000 dolarů, všechny peníze rozdělil mezi ostatní běžce.

Když se příběh rozletěl světem, výrobce jeho oblíbených holínek si uvědomil, jakou reklamu právě dostal – a poslal Cliffovi doživotní zásobu holínek zdarma. Cliff prý tehdy jen pokrčil rameny a řekl, že je to fajn, „protože se mu ty staré stejně začaly trochu drolit“.Cliff Young se přes noc stal australským hrdinou – důkazem, že odhodlání porazí styl, zkušenosti i vybavení. A jeho „shuffle“ dnes používají i profesionální ultramaratonci, protože šetří energii.