Od ledna 2025 musí každá obec v Česku zajistit lidem místo pro sběr použitého textilu. Měl to být jen malý krok k ekologické udržitelnosti. Výsledkem jsou nemalé komplikace pro charitativní sběr textilu, zvýšené náklady na pro obce nebo stovky tun svezeného textilu bez dalšího využití.
Ještě v roce 2024 byla situace jednoduchá. Obce neměly žádnou povinnost textil sbírat a 37 % obcí jeho svoz nezajišťovalo. Některé svoz zajišťovaly dobrovolně a platily za to. Řada obcí ale měla kontejnery na textil zdarma a některé dokonce získávaly od svozových firem symbolické částky za každý vyvezený kontejner. Sběr textilu sloužil hlavně pro sběr ošacení pro charity nebo firmy provozující second handy. Zbylý znečištěný nebo nekvalitní textil mizel ve směsném odpadu.
Zdražení o stovky procent
Vše změnila novela zákona o odpadech, které reagovala na požadavky stanovené z Bruselu. Ta obcím uložila povinnost od roku 2025 zajistit oddělený sběr odpadního a použitého textilu. Ze zanedbatelné položky či dokonce příjmu se rázem stal tvrdý výdaj. Zatímco ještě loni svozové společnosti účtovali za jeden kontejner od 1 000 do 2 000 Kč ročně, dnes za jeden kontejner platí od 5 do 15 000 nebo i více. Některé obce dokonce hlásí, že za jeden kontejner musí platit až 12x více než doposud.
Za zvýšením ceny stojí nejen vyšší náklady svozových firem. S výrazným navýšením počtu kontejnerů se výrazně zvýšil i objem svezeného textilního odpadu, který je často nutné svážet i z logisticky obtížněji dostupných míst – do svozu se musely zapojit všechny obce, tedy i ty mimo standardní logistické trasy. Výrazné navýšený objem zároveň extrémně převyšuje kapacity pro jeho recyklaci a poptávku po recyklovaných textilních materiálech.
Přetlak materiálu a nedostatek odbytu
V Česku se ročně vyprodukuje až 180 tisíc tun textilního odpadu. Povinný sběr začal současně ve všech zemích EU současně od 1.1.2025, což způsobilo náhlý nárůst množství sebraného textilu. Recyklační kapacity nejen v ČR ale i EU nejsou na takový objem dostatečné. V Česku je podle MŽP existují kapacity na recyklaci přibližně 45 000 tun ročně – chybí tedy kapacity na recyklaci kolem 135 000 tun ročně.
Výsledkem je nutnost žádat o drahé povolení ke spálení svezeného textilu ve spalovnách společně s ostatním komunálním odpadem.
Kapacity pro recyklaci v rámci celé EU nerostou dostatečně rychle a asi jen 20 % svezeného textilního odpadu se skutečně recykluje.
Na změnu doplácí i charity
Dokud byl textil sbírán dobrovolně (v režimu předcházení vzniku odpadů), bylo možné z něj vybírat hodnotnější kusy k opětovnému prodeji nebo na charitu. Od 2025 toto však již není možné a veškerý textil sebraný jako odpad musí být předán k recyklaci.
Zavedení povinného sběru textilu tak zasáhlo i neziskové organizace, které provozují charitativní kontejnery, do kterých lidé odkládali oblečení pro další využití. Charitativní sběr je sice stále možný, ale musí být fyzicky oddělený – je třeba odlišovat kontejnery pro charitativní sběr od kontejnerů pro sběr textilního odpadu.
Problematické zároveň je, že textil sebraný pro další použití se nezapočítává do složky recyklovaného odpadu – od roku 2025 musí obce recyklovat minimálně 60 % komunálního odpadu. Tento povinný podíl se bude postupně zvyšovat na 65% od roku 2030 a 70% od roku 2035.
Alternativní řešení
Kontejnery nejsou povinné. Některé obce se snaží snížit náklady, které následně v poplatku za odpad převádějí na své obyvatele, a využívají jiné řešení. Některé zavádějí pravidelný pytlový sběr, sdružují se do svazů a zajišťují společné sběrné dvory nebo hledají nové dodavatele sa výhodnějšími podmínkami.
Textil zdraží
EU kromě povinného sběru zároveň požaduje, aby hlavní náklady na sběr a zpracování textilního odpadu nesli výrobci a dovozci oděvů prostřednictvím tzv. rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) – obdobně, jako již platí např. u sběru baterií nebo povinného odběru starých elektrospotřebičů. Jenže členské státy jsou povinny tento systém zavést nejpozději do roku 2028. Do té doby nesou všechny náklady pouze obce. V budoucnu náklady na recyklaci ponesou obce společně s výrobci, což povede ke zdražení textilu – zejména fast fashion mody, která je typická tím, že asi jen 1 % textilního odpadu z ní je skutečně recyklovatelné
