Ve světě videoher je to naprostá samozřejmost. Škola Vlka, Škola Kočky, Medvěda či Zmije – každý zaklínač patří k určité škole, má svůj erb, filozofii a specifickou výstroj. Jenže co když vám ale řeknu, že v knihách Andrzeje Sapkowského nic takového vlastně neexistuje?

Sám Andrzej Sapkowski nedávno zmínil, že celý koncept škol stojí na jediném omylu. V povídce Hlas rozumu z knihy Poslední přání Geralt vzpomíná na svůj odchod z Kaer Morhenu a říká:

„Až konečně přišel den, kdy jsem Kaer Morhen opustil a vydal se na cestu. Měl jsem už svůj medailon, ano, právě tenhle. Znamení Školy Vlka.“

A to je všechno. Jediná zmínka. Nikde jinde, v žádné povídce ani knize, Sapkowski o školách zaklínačů nemluví. Když se ho fanoušci po letech ptali, vysvětlil, že šlo o nechtěný detail, který podle něj do příběhu vůbec nezapadá. „Bylo by nejmenší námahou tu větu vymazat,“ řekl v rozhovoru, „ale lidé z herního průmyslu se jí chytili s pozoruhodnou houževnatostí.“

A chytili se pořádně. Tvůrci z herního studia CD Projekt Red, které stojí za slavnou herní sérií, na této jediné zmínce postavili celý herní systém – školy dostaly vlastní bojový styl, erby, sady zbrojí, filozofii a nakonec se staly ikonickou součástí světa, bez níž si hráči už Zaklínače ani neumí představit.

Je to fascinující paradox: Autor sám „školy zaklínačů“ ignoruje a považuje za chybu, zatímco ve fanouškovském vnímání patří k naprostým pilířům univerza. Dokazuje to, jak silně dokážou hry a adaptace formovat popkulturu – někdy i proti vůli původního tvůrce.